Mauser 98K

Tato puška resp. její předchůdkyně byla zavedena do německé výzbroje již v roce 1898 pod označením Gewehr 98. Před první světovou válkou nesla označení Kar 98A a po válce to byl model Kar 98B. Teprve v roce 1935 začala výroba modelu s označením Kar 98K a ten se stal standardní a nejrozšířenější puškou německé armády ve druhé světové válce.

Nadčasová konstrukce

Ve své době představovaly opakovačky vrchol technické dokonalosti, využití veškerého předchozího vývoje palných zbraní. O tom svědčí v podstatě shodné základní schéma různých opakovaček, zavedených do výzbroje v různých zemích, a také dlouhé období jejich používání. Výhody, společné všem opakovačkám, jsou velice jednoduchá konstrukce a z toho vyplývající nenáročnost na údržbu a výcvik, spolehlivá funkce mechanismů a jejich dlouhá životnost, vysoká přesnost střelby, značný dostřel (dokonce za hranicí možností lidského zraku) a dostačující rychlost palby. Na druhé straně nedostatky, které opakovačky měly, nebyly příliš velké. Patřila k nim poměrně velká hmotnost zbraně a velký zpětný ráz, který znesnadňoval rychlé osvojení si zacházení se zbraní.

Vylepšená verze

U modelu Kar 98K došlo oproti modelům z první světové k hlavní úpravě v podobě zkrácení hlavně (u modelu pro snipery vybaveného optikou zůstala delší hlavěň) a odlehčení celé zbraně. S rozvojem kulometů, zmizela totiž masová potřeba pušek se smrtícím dostřelem na velmi velké vzdálenosti. K další logické úpravě, v podobě použití slabších nábojů, bohužel nedošlo z ekonomických důvodů. Slabší náboj by měl řadu výhod: zmenšení zpětného rázu, menší hmotnost náboje a tím i možnost nošení většího počtu nábojů, vylehčení celé zbraně. Jak bylo zmíněno k tomuto kroku nedošlo především z ekonomických důvodů, neboť pouhé zkrácení již existujících pušek vyšlo mnohem levněji, než úplné přezbrojení armády novou zbraní, navíc spojené s přebudováním zbrojovek a muničních skladů.  Proto i u modelu Kar 98k zůstal poměrně velký zpětný ráz, který znesnadňoval zacházení se zbraní. Zbrani zůstal smrtící účinek a značný účinný dostřel. Nakonec byla touto tradiční německou opakovačkou na počátku války vyzbrojena většina vojáků Německého wermachtu. Milióny z nich byly ukořistěny po válce sovětskou armádou a ta je dále rozesílala jako pomoc "sbratřeným" revolucionistickým hnutím v konfliktech celého světa.

Vyjímkou byly ostřelovací pušky pro snipery. Těmto zbraním se delší hlaveň hodila a když byly vybaveny zaměřovací optikou stala se z nich dalekonosná smrtonosná zbraň. Účinná však spíše pro obranný způsob boje a pro elitní střelce.